Na východě Sardinie leží kraj, kde se lidé po generace dožívají vysokého věku. Nehledají přitom zázračný recept na dlouhý život. Jedí jednoduché jídlo, přirozeně se pohybují, žijí v blízkosti rodiny a na obyčejné věci si dokážou udělat čas. Možná právě v tom se ukrývá skutečný luxus.

Když procházíte horskými vesnicemi oblasti Ogliastra, máte pocit, že tady čas plyne trochu pomaleji. Ráno se otevřou dveře domů, lidé se zastaví na kus řeči, na náměstí se potkávají sousedé a nikdo nevypadá, že by měl potřebu někam spěchat.

Sardinie je jednou z oblastí označovaných jako Modrá zóna, tedy míst, kde byl zaznamenán mimořádně vysoký podíl lidí dožívajících se velmi vysokého věku. Jedním z míst, které se v této souvislosti často zmiňuje, je právě horská oblast Ogliastra a obec Perdasdefogu.

Co za tím stojí?

Odpověď není tak jednoduchá, jak by se možná zdálo. Neexistuje jedna potravina ani jeden nápoj, který by vysvětloval sardinskou dlouhověkost. Význam má spíš celý způsob života.

Jídlo, které se nehoní za dokonalostí

Sardinská kuchyně je založená na tom, co bylo po ruce. Zelenina ze zahrady, luštěniny, obiloviny, bylinky, olivový olej a podle oblasti také sýr, vejce nebo maso.

Jedním z typických pokrmů je husté minestrone, do kterého se podle sezony přidává zelenina a několik druhů luštěnin. Právě tato jednoduchá polévka se proslavila i díky rodině Melis z Perdasdefogu.

V jejich uváděné verzi nechybí fazole, cizrna a bob, tedy tři druhy luštěnin. K nim se přidává cibule, mrkev, řapíkatý celer, česnek, rajčata, brambory a především fenykl, který dává polévce charakteristickou vůni. Na konci přichází čerstvá petržel, bazalka a sardinská fregula, drobná těstovina z tvrdé pšenice typická pro ostrov.

Není to žádné efektní jídlo. Je to velký hrnec polévky, který se postaví doprostřed stolu a ze kterého si každý nabere.

A právě v tom je možná její kouzlo.

Stolování jako součást života

Stejně jako samotné suroviny je důležité i to, jak se v Sardinii jí.

Jídlo není jen rychlá přestávka mezi prací a dalšími povinnostmi. Je důvodem, proč se sejít. Sedí se spolu, povídá se a nikdo nemusí mít pocit, že by měl večeři zvládnout za deset minut.

Rodina zůstává důležitou součástí každodenního života. Starší lidé nejsou automaticky odsouváni stranou, ale zůstávají součástí rodiny a komunity.

Tohle se do receptu napsat nedá. Přesto právě takové věci tvoří životní styl, který je se sardinskou dlouhověkostí často spojován.

Pohyb bez permanentky

Sardinský způsob života také není založený na tom, že si člověk ráno odškrtne hodinu cvičení.

Pohyb přichází přirozeně. Chůze po kopcovitých cestách, práce na zahradě, péče o domácnost, zvířata nebo práce kolem domu. V horských vesnicích se zkrátka žije jinak než v prostředí, kde většinu dne prosedíme u počítače nebo v autě.

A pak je tu ještě jeden důležitý prvek – společnost.

Mít kolem sebe rodinu, přátele a sousedy, mít své místo a pocit, že jste stále součástí života ostatních, je něco, co se velmi těžko nahrazuje.

---

Sardinské minestrone podle rodiny Melis

Pokud si chcete část této atmosféry přenést domů, začněte právě u polévky.

Recept spojovaný s rodinou Melis pracuje s jednoduchými surovinami, které byly v sardinské kuchyni běžně dostupné. Základem jsou tři druhy luštěnin – fazole, cizrna a suchý bob. Zeleninovou část tvoří cibule, mrkev, celer, brambory, fenykl a rajčata. Nechybí česnek a čerstvé bylinky. Nakonec se přidává fregula.

Fregula je tradiční sardinská těstovina z tvrdé pšenice. Na pohled připomíná malé kuličky nebo větší zrníčka kuskusu. Má lehce oříškovou chuť a v sardinské kuchyni se používá například právě do polévek. Pokud ji neseženete, můžete ji nahradit drobnou těstovinou, například orzem neboli orzo.

Co budete potřebovat

Pro 6–8 porcí:

• ½ hrnku sušeného bobu
• ½ hrnku sušených fazolí
• ⅓ hrnku sušené cizrny
• 1 střední cibuli
• 2 střední mrkve
• 2 stonky řapíkatého celeru
• 2 stroužky česneku
• 3 střední brambory
• přibližně 1½ hrnku nakrájeného fenyklu
• 1 plechovku krájených nebo drcených rajčat nebo 3–4 zralá čerstvá rajčata

Na dochucení:

• 1 svazek čerstvé petrželky
• několik lístků čerstvé bazalky
• 2–3 lžíce extra panenského olivového oleje
• ½ lžičky soli
• ½ lžičky čerstvě mletého černého pepře
• asi ⅔ hrnku freguly (tradiční sardinské těstoviny z tvrdé pšenice; případně lze nahradit drobnou těstovinou, například orzo)
• extra panenský olivový olej na podávání
• podle chuti trochu nastrouhaného pecorina

Jak na to

Luštěniny namočte večer předem do dostatečného množství studené vody. Druhý den je slijte a dobře propláchněte.

Ve velkém hrnci rozehřejte olivový olej. Přidejte najemno nakrájenou cibuli, mrkev a celer a několik minut je nechte pomalu změknout. Neměly by zhnědnout. Nakonec přidejte nasekaný česnek a krátce promíchejte.

Přidejte scezené luštěniny, nakrájené brambory, fenykl, rajčata, petržel a bazalku. Zalijte vodou tak, aby byly všechny suroviny ponořené.

Přiveďte k varu a potom teplotu stáhněte. Polévku nechte pomalu vařit přibližně hodinu a půl. Pokud během vaření příliš zhoustne, přilijte trochu vody. Luštěniny musí být na konci úplně měkké.

Teprve potom přidejte fregulu. Vařte ještě přibližně deset minut, podle velikosti těstoviny. Nakonec dochuťte solí a čerstvě mletým pepřem.

Do každého talíře můžete přidat ještě trochu kvalitního olivového oleje a podle chuti nastrouhané pecorino.

Každý hrnec může být trochu jiný

Na sardinské kuchyni je krásné právě to, že nemusí být přesná.

Minestrone se může měnit podle sezony a podle toho, co je právě k dispozici. Pokud máte čerstvá rajčata ze zahrady, použijte je. Když není fenykl nebo některá ze zelenin, recept se může přizpůsobit.

Důležitější než přesný seznam surovin je princip, na kterém sardinská kuchyně stojí: jednoduché ingredience, pomalé vaření a jídlo, které se jí společně.

A možná právě to je něco, co si ze Sardinie můžeme odnést i bez letenky.

Velký hrnec polévky, kousek chleba, sklenka vína a lidé, se kterými je nám dobře.

Někdy totiž skutečný luxus nevypadá jako něco drahého.

Někdy vypadá jako večer, na který nikdo nespěchá.