Když se řekne Medžugorie, mnohým lidem se vybaví mariánská zjevení, poutě, hluboká víra – ale také kontroverze a otázky. Je toto místo zázrakem z nebes, nebo spíše působivým fenoménem lidské víry a touhy po naději?
Medžugorie je malé městečko v Bosně a Hercegovině, které se od roku 1981 proslavilo údajným zjevením Panny Marie šesti dětem. Ačkoli Vatikán dosud tato zjevení oficiálně neuznal jako autentická, uznal Medžugorie jako místo modlitby – místo, kde dochází k hlubokým duchovním proměnám.
Ročně sem míří stovky tisíc poutníků z celého světa – někteří hledají víru, jiní uzdravení, další odpovědi na otázky, které si nesou celý život.
Můj příběh: na kolenou, a bez bolesti
Do Medžugorie jsem přijela s přáteli – spíš jako zvědavý pozorovatel než věřící poutník. Tehdy mě už několik dní trápilo koleno – špatně jsem na něj došlapovala a bolest mi komplikovala i běžnou chůzi.
Před kostelem sv. Jakuba, duchovním srdcem Medžugorie, jsem najednou upadla – rovnou na kolena. Vypadalo to tragikomicky. Rozplácla jsem se jak žába. Vnímala jsem to jako ve zpomaleném filmu – nejdřív náraz kolen, pak celé tělo… Lidé ke mně běželi, že mi pomohou. Ukazovala jsem, že jsem v pořádku, že to zvládnu sama.
A pak jsem si všimla něčeho zvláštního: koleno přestalo tolik bolet. Jakoby se něco změnilo.
Zbytek dne jsme absolvovali pro mne náročný výlet k vodopádům – osm kilometrů chůze, což by den předtím bylo pro mě téměř nemožné. Šla jsem bez větších potíží. Cítila jsem se volná, silná, naplněná zvláštním klidem. A opravdu jsem si užívala nádhernou přírodu a tu krásu vodopádů, jen a jen přítomný okamžik.
A pak přišel návrat
Po návratu zpět – na trajektu směr Hvar – jsem vstala, abych vystoupila. A najednou: lupnutí. Bolest zpět. Koleno se znovu ozvalo. Proč?
Zázrak? Nebo výzva k pochopení?
Od té chvíle přemýšlím: stal se v Medžugorii zázrak? A pokud ano – proč netrval? Možná jsem dostala na chvíli dar. Dar síly, abych mohla projít cestu, být přítomná, zažít tu radost ,vidět tu fascinující krásu přírody. Možná to bylo symbolické „povolení“ jít a užít…a zároveň výzva: něco pochopit, něco si uvědomit.
Bolest se vrátila – ale i to může být součástí cesty. Cesty nejen fyzické, ale i duchovní.
Po návratu domů do Čech, jsem navštívila lékaře a koleno se teď léčí. Ale zůstala ve mně velká vděčnost – nejen za dočasnou úlevu, ale i za hlubší otázku, která mi zůstala v srdci:
Co všechno se v Medžugorii vlastně uzdravuje? Tělo, duše….nebo něco mezi tím – co neumíme pojmenovat, ale cítíme to…